Očima účastníka - jak na sobotní závod pohlíží Milan Zach

Rozhodnutí vyjet v sobotu na první ze závodů seriálu Běžíme na hrad padlo poměrně na poslední chvíli. Ráno vstáváme kousek za Prahou u Sázavy do husté mlhy, která se brzy rozptýlí a zbytek dne bude vskutku výstavní. Jak si to asi pořadatel objednal.

Do obce Točník nás přivádí navigace a dále už přehledné značení k parkovišti a ochotní, označení regulovčíci. Od silnice až našemu místu na obrovské louce májí vše pod kontrolou, nevnímáme žádné zmatky a od první chvíle si užíváme rodinného výletu. Zázemí závodu je pouze přes lávku, za potokem, cestou dostáváme slevu na sortiment partnera KILPI, který má na závodech i dobře zásobený stánek. Jelikož přijíždíme na poslední chvíli, stavíme se ihned do fronty na registrace, my dospělí jsme zaregistrovaní a registrujeme pouze naši čtyřletou prvoběžkyni. Zde také vnímáme pouze jedinou malou skvrnu na kráse, kterou však možná vytvořili nervózní nedočkavci ve dvou frontách, které se před registracemi vytvořily. Posílali se navzájem z jedné fronty do druhé, až vznikla fáma, že jedna z front je pouze pro kontrolu funkčnosti čipu na startovním čísle. Byli jsme dopředu upozorněni, že máme dorazit včas, tak neremcáme a postojíme si 20 minut na sluníčku. Odcházíme se třemi čísly a máme to tak akorát, abychom si vyzvedli dvě trička, tři startovní tašky a libovolně luxusních čerstvých šátečků, plněných pudinkem, od sponzora závodu, Pekařství ODKOLEK.

V běžeckém jako první nastupuje do svého prvního závodu na 100 metrů naše malá závodnice, ke cti pořadatele nutno říct, že počkal na všechny opozdilce u registrace a nakonec i losem (kámen – nůžky – papír si dali dobrovolníci z řad malých závodníků a závodnic) rozdělil první závod na pidižvíky a pidižvice. První běžely holčičky, jednoduchý okruh s vodičem na kole, za pár vteřin bylo hotovo. V tu chvíli jsme ještě netušili, že „budeme“ stát na stupních vítězů. Malá odchází okupovat stánek dalšího sponzora, Hypoteční banky ČSOB, kde se soutěží, maluje (na papír i na obličej) a kde je spousta dárků k dispozici i bez soutěže. A my máme spoustu času, do 13:00 hod. (start pětky), resp. do 15:00 hod. (start patnáctky), jdeme se tedy povalovat a pozorovat doprovodný program, ze kterého nás nejvíc zaujal běh na 250 m v brnění, které váží přes 15 kg. Když jsem viděl tempo, kterým se běželo, byl jsem rád, že jsem se nepřihlásil. Možná příště.

Závod na 5 km absolvovala Lucka, která často říká, že nemá ráda kopce. To že se ctí vyběhla v tom největším horku na Točník může znamenat i to, že je ráda má. Nebo je prostě jen dobrá. Odlišností závodu je, že se (kromě dětských tratí) jinde startuje a jinde dobíhá, tak dávejte pozor, protože my jsme to podcenili a domluvu si písemně nestvrdili. Lucka na nás čekala v cíli nahoře a my na ni dole u startu. Naštěstí někteří běžci s sebou nosí telefony a také je půjčují. Zbývá nám ještě skoro hodina, tak pojídáme šátečky, upíjíme vodu ze tří startovních tašek, občas stěhujeme deku do polostínu a připadáme si jako na dovolené. Tedy kromě mě. Ten den totiž od rána nemůžu mluvit, rýma ne a ne spadnout na průdušky a zůstává někde mezi, na hlasivkách. Průdušky jsou v očekávání a já nemluvím. Proběhlo dekorování pětky a první část tomboly.

Závod na 15 km odstartoval za stále ještě poměrně velkého vedra a tedy občerstvovačka na 2., 7. a 11. kilometru byla více než potřeba. Krásnou trať jsem si užíval až do desátého kilometru, kde jsem s ohledem na svoje běžecké plány o příštím víkendu jako správný Keňan odstoupil, před tím největším stoupáním na hrad.

Odpoledne pokračovalo vystoupením skupiny šermířů, které sledovala spousta dětí i dospělých. Mezitím se doběhnuvší z delší trati dostali dolů, nastalo vyhodnocení patnáctky, druhá část tomboly a pomalu začalo balení. Jak běžců, tak zázemí.

Nutno dodat, že nic nedošlo, všeho bylo dost, všichni byli ochotní a když vezmeme, že jsme stáli jednou na stupních vítězů, dvakrát doběhli do cíle a dvakrát vyhráli v tombole – co si vlastně ještě přát více? Snad menší horko, ale to by zase bylo remcalů, že mohlo být lépe.

Takže příště zase běžíme na hrad, poběžte s námi. Stojí to za to.

M+L+B.

Báječné ženy v běhu